Sociální bydlení je termín, označovaný jako dočasné ubytování, které je poskytováno za přijatelné ceny lidem s nízkými příjmy nebo se zvláštními potřebami.

Princip sociálního bydlení spočívá v tom, že pokud soukromý sektor není schopen zajistit požadovanou úroveň cenově dostupného ubytování pro potřebné, potom zasahuje stát, který zajistí, dostupné bydlení pro sociálně slabší občany za snížené ceny.

Poskytování sociálního bydlení je považováno za klíčové řešení v tématu nerovnosti v bydlení, protože zvyšování nájemného je v těchto případech omezené, takže zůstává dostupné pro ty, kteří to nejvíce potřebují.

Pro takové sociální bydlení se ve velké míře používají obytné kontejnery, jejichž pronájem vyjde město nejen výhodně, ale uspoří také dost místa.
Jako doplňkový sortiment takového kontejnerového městečka bývají i mobilní toalety či mobilní oplocení.

Naproti tomu místní úřady přidělují bydlení podle dostupnosti v konkrétní oblasti v té době a podle toho, kdo má nebo nemá nárok na jejich pořadník.

Místní úřady musí určitým skupinám dát na svých seznamech čekajících „přiměřenou přednost“:

- zdravotní postižení nebo specifické lékařské potřeby
- jsou starší
- jsou osamělými rodiči s nezletilými dětmi
- bydlí v nehygienickém nebo přeplněném ubytovacím zařízení
- velké nebo mladé rodiny se závislými dětmi
- migranti, uprchlíci nebo žadatelé o azyl
- legálně klasifikováni jako bezdomovci (či hrozící bezdomovectví)

Jednotlivci, kteří mohou být klasifikováni, jako nevhodní pro takové bydlení jsou ti:

- kteří podléhají imigrační kontrole
- kteří nežili dostatečně dlouho v konkrétní oblasti
- kteří jsou místním úřadem považováni za vinné z nepřijatelného chování
- kteří porušili podmínky předchozího nájmu

Pronájmy bydlení jsou k dispozici těmto žadatelům schváleny podle místních úřadů a bytových družstev.